Osobní rozvoj

Za dlouhé roky, které se věnuji osobnímu rozvoji, především individuální terapii, jsem přišel na některé zajímavé principy, se kterými bych se tady chtěl podělit.

Je to taková pouť, cestovat z vnitřních míst, kde se mi moc nelíbí, na vnitřní místa, kde se mi líbí víc. Neboli méně se nacházet ve napětí a strachu — a častěji v klidu a radosti.

Pak si tady ukládám citáty a myšlenky, které mě oslovily.

Pravidla, podle kterých žiju

• nemstím se lidem, protože pomsta jenom vykopává příkopy mezi námi. Pomsta plodí pomstu. Když se cítím ublížený, neznamená to ještě, že druhý člověk chtěl opravdu ublížit. Zodpovědnější vůči našemu vztahu je říct třeba "Hele, tohle co jsi udělal, mě fakt bolelo. Příště to prosím nedělej." Samozřejmě pokud druhý svoje chování upravit nechce, odmítá se o tom bavit, nebo ubližuje opakovaně, je třeba zakročit, třeba i ukončit vztah. Ale není třeba pomsty, ta ničemu nepomůže.

• když cítím negativní emoce vůči někomu vztek, je to moje emoce. Nesouvisí to až tolik s tím druhým. Vztek často cítíme, když jsme bezmocní, a někdy je to bezmoc naučená, např. v mém případě strach z toho, říci "ne".

• učím se dělat vědomě nedestruktivní chyby. Samozřejmě s rozumem, jde o to trochu vykouknout z komfortní zóny děláním věcí, kterých se bojím. Chápu, že chyby jsou spíš poučení. Poučení, která jsou velmi cenná, protože mi je dává sám život, a ne nějaká samozvaná autorita.

• přestávám sám sobě říkat "Jsi k ničemu"

• snažím se nezavírat oči před tím, co se děje ve mě. Jsem vnímavý vůči emocím které cítím, a to zejména pokud to jsou emoce "nesprávné". Proč uvozovky? Protože neexistují nesprávné emoce.