Sbírka citátů
Sen, který sníte sami, je jen sen. Sen, který sníte společně, je skutečností.
— John Lennon
Největší kompliment, který jsem kdy dostal, byl, když se mě někdo zeptal, co si myslím, a počkal na moji odpověď.
— Henry David Thoreau
Hanlonova břitva: "Nehledejte zlý úmysl tam, kde je dostatečným vysvětlením hloupost."
Uvědom si, jak těžký je udělat změnu v tvém životě. Natož když radíš někomu jinému aby udělal změnu on.
Dovolte si citově zranit svého blízkého, dovolte si být citově zraněni. Ale v okamžicích těchto zranění neodcházejte, zůstaňte spolu, povídejte si o tom, vyslechněte se, nadále si pomáhejte.
— Brad Blanton, Radikální upřímnost
Mír se nenachází v ukončení problémů, ale v hlubokém pochopení jejich smyslu.
— Jana Štrausová
Říkáme: “Neměl bych být tam, kde jsem”, což, jak víte, vás naopak drží právě tam, kde jste.
— Teal Swan, Stíny před úsvitem, vydání Metafora 2016, strana 229
Nitro: „Teď vlastně kdybys mi dal pokoj. Vy tam venku jste strašně moc hyperaktivní. Furt něco děláte. Pořád se potřebujete zlepšovat, učit se a rozvíjet, lítáte z jednoho kurzu na jiný, meditujete, mantrujete, respirujete a levitujete. Nějak mi připomínáte mladou borderu.“
Jan: „Ty myslíš toho psa, border kolii?“
Nitro: „Jo.“
Jan: „Ale to děláme právě v domnění, že se tím dostaneme k tobě. Dovnitř. Do klidu a jednoty s naším vlastním já.“
Nitro: „Aha. Takže skrze hyperaktivitu k osvícení, jo? Bavorákem ke klidu?“
— Jan Bílý, rozhovor s vlastním nitrem (opens in a new tab)
Evita morder cuando con solo un gruñido sería suficiente. (Nekousej, když by zavrčení stačilo)
Jestliže si přeješ být válečníkem, připrav se na to, že budeš zraněn. Jestliže si přeješ být objevitelem, připrav na to, že budeš ztracen. Jestliže si přeješ milovat, připrav se na obě dvě možnosti.
— Daniel Saint
. . . vykročit do světa plného změn s jistotou v sebe sama
— svobodná škola Krok
Nech lidi pocítit váhu toho, kým jsi a nech je, ať se s tím vyrovnají.
— Pozor, srdce muže (John Eldredge)
Usilujeme více o to abychom se vyhnuli bolesti než abychom získali radost
— Sigmund Freud
Je ve mě totiž více částí, které chápou stejnou věc různými způsoby. A občas si to musí navzájem vysvětlit.
— Jiří Mařík, mužský kruh
Když jsme v situaci, která se nám nelíbí, máme tři možnosti: situaci změnit, odejít z ní nebo ji přijmout.
— E. Tolle, Moc přítomného okamžiku
Možná je vám 46 let, jako je zrovna dneska mně.
A jednoho dne stojí před vámi nějaká velká příležitost a zve vás, abyste se odvážili kvůli velkému principu, nějaké velké záležitosti, nějaké velké věci. A vy to odmítnete udělat, protože se bojíte ...
Odmítnete to udělat, protože chcete žít déle ...
Bojíte se, že ztratíte svoji práci, nebo se bojíte, že budete kritizováni nebo, že ztratíte svoji popularitu, nebo se bojíte, že vás bude někdo tlouct nebo po vás střílet nebo že hodí bombu na váš dům a tak se tomu odmítnete postavit.
Možná, že budete dál žít až do devadesáti, ale jste ve 46 letech zrovna tak mrtví, jako byste byli v devadesáti. A to, že přestanete dýchat, je jenom opožděné oznámení smrti ducha, která nastala již dříve.
— Martin Luther King, Jr., citováno Zdeňkem Weberem
Podezřívavost je blbá vlastnost. Člověk neví, jak to přesně je, ale předpokládá a počítá s tím, že je to nějak špatně, zle a ošklivě. Že ten druhý něco skrývá, vytáčí se, vymlouvá se a lže. Takhle podezříváme svět, život, druhé lidi. Něco zahlédneme, něco si domyslíme a už máme podezření. A přitom úplně jistě většinou nevíme vůbec nic. Jediné, co je jisté, že takhle generujeme novou a další temnotu. Naproti tomu láska také podezřívá, ale naruby. Že nic není tak zlé, jak to na první pohled vypadá. Že je to nějak dobře a hezky, že tam někde uvnitř je to správně a nakonec že se ukáže daleko hezčí, krásnější a ušlechtilejší pravda o všem a o každém. Podezřívavost naruby hledá, vidí a následně i nachází v tom druhém to dobré, krásné, ušlechtilé a hezké. Láska touhle svou tvůrčí interpretací a pozitivním očekáváním rozhojňuje to dobré a rozšiřuje tak království světla, krásy a nakonec i pravdy.
Mám podezření, že takhle nějak každého z nás podezírá Bůh.
— Jiří Černý (opens in a new tab)
People will tell you what you can’t do but they’ll rarely tell you what you can do.
— Tim Denning (opens in a new tab)
"You don't have to see the whole staircase. Just take the first step."
— Martin Luther King
"No matter how bad or slow things go, you're still way ahead of everyone who isn't even trying."
— Tony Robbins
„Silný není ten, kdo pouhým pohledem někoho dostane na zem, ale naopak ten, kdo pouhým úsměvem zvedne druhého na nohy!“
— Petr Casanova
Kdo soudí, neporozumí. Kdo porozumí, nesoudí.
— https://dovychovat.cz/muze-byt-laskavost-sila-i-slabost/ (opens in a new tab)
Hodně mě naučil také o lásce. Pochopit, že milovat neznamená chtít, aby milovaná osoba byla jen moje, ale chtít, aby milovaná osoba byla v první řadě šťastná.
— Petr Casanova (opens in a new tab)
Žádný problém nejde vyřešit za použití těch samých myšlenek, které ho vytvořily.
— Petr Casanova (opens in a new tab)
Když tě život nevyhodí na mráz, musíš se na mráz vyhodit sám.
— Jola
Jediní lidé, kteří se na tebe zlobí, že říkáš pravdu, jsou ti, kteří žijí ve lži.
Jednou budu vědět, jak na to. Do té doby radši počkám.
Také předpokládejme, že fajn chlap je takový, který je šťastný. Takový, který je víc živý než mrtvý.
Změny se totiž nestávají. Změny se vytvářejí.
„Neříkej, žes našel pravdu. Říkej, žes našel jednu z pravd.“
— Chalíl Džibrán
Kdo vítězí nad lidmi, je mocný. Kdo vítězí nad sebou, je nejmocnější.
— Lao-c'
"Dva muži se dívají stejným oknem: Jeden vidí bláto a druhý vidí hvězdy."
— Frederick Langbridge
"Neodsuzujte ty, kteří se o něco pokusili a selhali. Odsuzujte ty, kteří selhali tím, že se o nic nepokusili."
— Thomas Henry Huxley
Vítězové přistoupí k nedokonalé akci, zatímco poražení stále zdokonalují svůj plán.
— Gina Graves
Dívejme se na svět očima malého prince a hledejme to pěkné. To blbé přijde samo.
— Radkin Honzák, video (opens in a new tab) na psychologie.cz
Mou jógovou podložkou se stala země pod nohama.
Mým oltářem se stal kavárenský pult, vtip vyměněný s baristou, přátelský úsměv postupně vítězící nad zamrzlým obličejem, a celý svět, který má zájem.
Mým chrámem je obchodní dům, čekárna u zubaře, klidná ranní louka s jemným žlutým slunečním světlem a čerstvým vzduchem.
Mým guru je kručení v briše, melancholie večera, naděje i zoufalství nepřikrášleného bytí.
Není třeba nic přidávat.
Mým osvícením je obyčejný okamžik, světský prožitek prosáklý sladkým nektarem mé pozornosti.
Mým východiskem je dech a dech je i mým cílem.
Součástí mého rodokmenu je hladová kočka, jež mě zdraví při návratu z večerní procházky, jde kousek se mnou a přitom se otírá svým kožíškem o mou holeň. Má srst jemnou jako kašmírová přikrývka mé babičky, do které nás za chladných večerů balila. Srst se stává kůží, kočka se nonšalantnými pohyby vydává prozkoumat vyhozený obal od bagety a já jdu dál.
Má spiritualita je hluboko v zemi, v její bahně, horku, v jejích útrobách, ve zvláštním i nepohodlném, ve stestku po mámě i v odvaze vstoupit do neprozkoumaných krajin mé psyché. Je v touze po domově a ve šťastně vyčerpaném návratu.
Moje blaženost nespočívá v ničem, co by mohla uchopit moje mysl, i kdyby hledala milion roků.
Má radost je prostá, jako radost těch, kteří žili život na plno a jsou připraveni zemřít.
Ulehnu na louce, batoh jako polštář, zajedu prsty do hedvábné, lepkavé trávy, a celý můj život splyne v jeden jediný okamžik, vzpomínku i momentální vjem, a i to se vzápětí rozplyne, i se mnou. Je jen louka, jemné žluté světlo, čistý osvěžující vzduch, naděje i příslib, plnost i milosrdenství.
Nehledejte mě. Nenajdete mě, a pokud ano - nepoznáte mě. Jsem neviditelný, neboť jsem se stal vším, co je viděno, vším, co je poznáno i stále nepoznáno.
Nepraktikuji spiritualitu. Rozpadl jsem se, rozložil, vykostil a znovuzrodil, znovu se stal člověkem, beztvarou formou. Povstal jsem znovu, neoddělitelný od všedního, vzkříšený smíchem ptáků sedících za úsvitu na elektrickém vedení.
— Jeff Foster, český překlad Kateřina Grofová