Odpor a hodnocení
Tohle je pro mě velmi důležité téma vnitřního rozvoje. Zjišťuju, že mnoho nepříjemných pocitů vzniká z negativního hodnocení skutečnosti.
Jedná se jak o vnější fakta, třeba že mi ujel vlak, tak i o prožívání své osobnosti ve světě, např. "teď vypadám hrozně trapně".
Někteří jdou dokonce tak daleko, že tvrdí, že veškeré utrpení v životě je způsobeno odporem k tomu, co se děje. Nedokážu posoudit, jestli je to až takto, ale moje zkušenost je, že opravdu mnoho negativních emocí vychází z toho, že nesnáším, že se něco děje. Ne reálně tím co se děje, ale mým odporem k tomu. Nechci aby se to dělo, ale ono se to děje.
Když potřebuju něco svého vyřešit, aktuálně pro mě nejefektivnější metoda je ve chvíli kdy si uvědomím emoci odporu, tak ji dál "neprovozovat" :) Neboli nesoudit tu moji vlastnost, že je odporná, že to jsem teda looser... Ale jen pozorovat tu emoci. Protože z mého pohledu neexistují odporné vlastnosti. Všechny "odporné" vlastnosti, které jsem u sebe uviděl, jsou jen obranné strategie vytvořené v minulosti (dětství). Jsou jen důsledky a příčiny.
Např.: Nedokážu říct nikomu do očí "ne", pokud vidím že je to pro něho důležité. Jasně, je to dost problematické chování ve vztazích, protože to způsobuje nečitelnost pro druhou stranu. Ale je to "odporná" vlastnost? Ne. Jak jsem se k tomu vztahoval dřív: jsem kvůli tomu looser, jsem k ničemu. Teď: je to mojí součástí, jsem s tím.
Jak poznám že to dělám správně: cítím odezvu v těle. V mém případě je to škubání, trhání sebou. Je to zcela v pořádku, je dobré tomu procesu nebránit.
Mám vlastnost že mi nejdou domácí práce. Např. začnu dávat věci do pračky a potom se najednou přistihnu, jak si čtu články na počítači. Ale pračku jsem nezapnul. Když vidím toho svoje chování, jsem na sebe naštvaný a připadám si neschopně. Ale to je odpor k tomu, co je. Prostě tohle chování mám. Ten odpor spotřebovává hodně mé energie a k ničemu pozitivnímu nevede. Vede jen k dalšímu pranýřování (viz začarovaný kruh). Když se rozhodnu to jen vidět bez posuzování, tak jdu a pračku zapnu a už si na to ani nevzpomenu.
Další zdroje:
"Zacházíme s utrpením jako s nepřítelem": Psychologie.cz: Psychologie utrpení (opens in a new tab)