Pozoruj svůj strach

Stalo se mi to dnes při čistění auta vysavačem na automyčce.

Mám dlouholeté nutkání o kterém už ani nevím - musím být s vysáváním strašně rychlý, abych stihl celé auto za 6 minut a nemusel připlácet. Je to strašně drahé, dalších 6 minut stojí 20 korun!

Moje vysávání vypadá tak, že nutkavě spěchám, vnitřně sevřený a s pocitem strachu z toho, že čas už brzy vyprší a já to nestihnu. Ale jak chcete urychlit vysávání? Jedině při přesouvání z předních sedaček auta na zadní: rychle utíkat abych to stihnul. Jinak to moc nejde.

O tom sevření těla a nutkání už ale ani pořádně nevím, bylo to tak vždycky a nevšímal jsem si toho.

Dnes se to ale událo jinak. Uvědomil jsem si tento strach ve chvíli kdy přišel. A pustil jsem se do takové diskuze.

"Wow, jak strašně vyklepaný jsem při tom vysávání. To snad není možný. Jak bych to jen mohl pořešit?"

STRACH našeptává: "Určitě to pořešíme, samosebou, ale nejdřív je potřeba RYCHLE dodělat to vysávání."

"No, to jsem udělal vždycky a po vysávání jsem na to vždy nějak záhadně zapomněl a nechal to být. Lepší by bylo teď chvíli přestat vysávat, nechat vysavač běžet naprázdno."

Pocit hrůzy. Rychle myšlenku potlačím a vysávám dál.

STRACH říká "Rychle vysávat, čas už brzo vyprší!"

Ale po chvíli mi to nedá.

Zastavím se s hubicí vysavače v ruce. Vysavač hučí ale já nevysávám. Místo toho se snažím zůstat vědomý, vidět ten strach který mě velkou silou nutí se do vysávání zase pustit.

Moje tělo se třese. Občas ze mě vyjde vzdech. Držím dobrých 10 vteřin což je jako věčnost.

Najednou to povoluje a přichází klid. Z těla mizí napětí. Úžasný pocit vítězství sama nad sebou. Teď už můžu znovu vysávat, z lehkostí a radostí!

Po chvíli si přestávku zopakuju a je zajímavé že strach se opět vrátil, opět se třesu a zrychleně dýchám. Ale držím. Zvenčí musím vypadat jako idiot ale opravdu to neřeším.

Teď už vím, co znamená "zůstat se svým strachem". Hlavní je rozhodnutí necouvnout a když strach přijde, nepotlačit ho, ale nechat ho na svém vnitřním jevišti. Ponořit se do něho.

Toho se ale strach bojí! Nechce být viděn. Chce jenom ze skrytu nadhazovat myšlenky, které se tváří jako naše vlastní. Tyto myšlenky mají ve světě našich vnitřních pravidel určitou logiku takže nevypadají nebezpečně. Ale vždy nesou informaci: pro dnešek to raději vzdej.