Začarovaný kruh sebeodsuzování

Všimnu si, že něco nezvládám, např. chodím pořád pozdě.

"Já jsem tak špatný, že chodím pozdě, to je hrozné."

"Jé, já se tak strašně soudím, že jsem špatný, to je hrozné, to jsem teda špatný člověk."

"Jé, já se tak strašně soudím, že se soudím, to jsem tedy ultra špatný člověk."

...a tak dokolečka dokola :)

Jak z toho ven? Opět jen pozorovat. Pozoruji ten jev, že chodím pořád pozdě, jako kdyby to bylo zvláštní zvířátko v zoologické zahradě. Je špatné? Nevím, asi ne. Je dobré? Také nevím. Prostě tady je.

Mě pomáhá nic si o tom nemyslet, abych nesklouznul k odsuzování.